Slavný detektiv Sherlock Holmes jistě rád popíjel čaj. Byl to Angličan, a k těm čaj patří. Také jeho televizní představitel a lamač dívčích srdcí britský herec Benedict Cumberbatch ČAJ přímo zbožňuje. Proč jsem to napsala velkými písmeny? Prostě proto, že se onen slavný herec před nedávnem rozčíleně vyjádřil při ranním vysílání na stanici Absolute Radio, že se název čaj používá pro označení každého vývaru bůhví z čeho, přitom čaj je jenom jeden. Čaj z čaje. Tedy z čajového keře. Vůbec prý nechápe, jak někdo může nazývat třeba vylouhovaný heřmánek čajem.
Otázka byla nastolena, zůstaly otazníky, herec odešel po vysílání ze studia a většina britských deníků začala zjišťovat, co tím chtěl básník, pardon herec, říci.
Závěr byl bezmála shodný. Ano, čaj je z čaje, ale čaj z nečaje je také čaj.
A je to…
Trocha historie čaje z čajovníkového keře
Jako vždy a všude, když se něco povede a hned se nezapíše vlastnictví, hlásí se o práva vícero autorů, vynálezců či objevitelů. S čajem je to podobné. Znám byl v době skoro 3 tisíce let před naším letopočtem: čínský císař zvaný Božský vladař se šel projít, náhodou měl s sebou kotlík, náhodou pod ním zatopil a vařil vodu. Náhodou z nedalekého keře vítr zavál do kotlíku pár uschlých lístků a čaj byl na světě.
Indové mají jinou teorii, je o dva a půl tisíce let mladší a hodně přitažená za vlasy. V tomto případě prý třetí syn indického krále Košuvy přišel do Číny šířit buddhismus a oddanost učení chtěl dokázat nepřerušeným bděním a půstem. Nakonec stejně usnul a zhrzen osobní zradou si uřízl oční víčka a zahodil je. Na místě, kam dopadly, vyrostly čajové keře a nápoj z jejich lístků odháněl únavu a spánek.
Obecně je už asi jedno, která legenda je pravdivá a kdo se zlatavého horkého nápoje napil jako první. Faktem je, že se jeho sláva a popíjení šířilo pomalinku světem a v roce 1610 přivezli Holanďané čaj do Evropy. Za pár let později se už veřejně prodává v Anglii a v roce 1706 otevírá Thomas Twinings v Londýně první čajovnu. Ovšem jak jinak, Anglie vše zpochybňuje, proto se zhruba ve stejné době řešil velký problém: pitím čaje prý ztrácejí muži pro ženy přitažlivost. Abych se přiznala, spíše věřím druhému rčení, že tam, kde mají dobrý čaj, se pije méně vodky. Tohle asi pochází z carského Ruska a dodnes si z toho nevzali ponaučení.
Čaj je věda a politika zároveň
Postupem času se čaj začal dělit podle zpracování na bílý, ten se nechá zavadnout a poté se suší, zelený, polozelený (oolong) a černý, tedy dělení vychází ze stupně oxidace. V Evropě nejoblíbenější černý čaj se oxiduje při vysoké vlhkosti, teplotě cca 30 °C a výsledný lístek čaje je tmavě hnědý až černý. Obecně vzato čím světlejší čaj, tím méně oxidace a naopak.
Zajímavý je fakt, že první sáčkový čaj si nechal patentovat už v roce 1896 Angličan A. W. Smith. Za tohle mu uděluji pochvalu. Kolik času a trápení nám matkám ušetřil při přípravě rychlé snídaně dětem. V Británii pomáhá navazovat dodnes přátelství a předchází mnohým nedorozuměním. Kdo tady totiž nenabídne návštěvě do 5 minut čaj, není ztělesněním pravého Brita, aspoň tak se to říká. A sáčkovaný čaj je na rychlou přípravu do šálku či konvice přímo ideální.
Ještě se vrátím trochu zpět, a hned do politiky. Čaj může tak trochu za fakt, že Británie přišla o svou Ameriku. V roce 1773 proběhl tzv. „Bostonský čajový dýchánek“. Na protest proti čajové dani uvalené Brity, byl náklad čaje shozen v bostonském přístavu z lodí do vody a „revoluce“ byla zažehnuta. Nejsem zastáncem názoru, že nebýt čaje, byla by Amerika dodnes Britů, ale myšlenka britské Ameriky mi docela lahodí.
Britský čaj s mlékem
Poprvé jsem se s ním osobně seznámila asi před 20 lety. Po dlouhé cestě autem z Prahy jsem si koupila na anglickém pobřeží ve stánku v městečku Hastings kelímek čaje. Byl únor a já byla řádně vymrzlá po procházce na přímořské promenádě. Srkla jsem si a nedopila ho, skončil v koši. Byl s mlékem a já tuhle kombinaci chutí moc nemusím. Obsluha se v té době ani neptala, jestli „s“ nebo „bez“, většina čajů ze stánku byla jednoduše s mlékem. Dnes je jiná doba, už i Britové vědí, že se čaj dá pít i bez mléka, a před nedávnem došli k poznání, že se dá pít též s plátkem citrónu. Za tohle je prostě stále obdivuji.
Popíjení čaje s mlékem je národní vášeň. Dokládají to i otázky, které kladou novináři celebritám: “Builder tea or High tea?“ A právě “builder tea” je silný černý čaj v pořádném hrnku s velkou dávkou mléka. Znám i jeho zarputilé vyznavače. Třeba můj syn Jan pije čaj jenom s mlékem. Asi pozůstatky britského vzdělání. Čajová kultura je stále velmi silně vepsána do podvědomí Britů, nakonec během viktoriánské éry pití čaje dominovalo ve všech vrstvách společnosti. Britové zůstávají patrioticky spojeni se svým impériem i ve výběru čaje, kde stále vévodí indické čaje Assam a Darjeeling. U nás, v našich krajích, to máme jasné. Na prvním místě je prostě nějaký čaj s rumem… který není rum.
Tak jak to vlastně všechno je?
Úvodní otázka nastolená hercem Benedictem Cumberbatchem zněla, proč se nesprávně všemu říká čaj. Tomuto úžasnému herci bych kývla na hodně věcí, v tomto případně bránil britské tradice a asi trochu i provokoval. Jasné je, že původní název dali čaji Číňané a celý svět jej v malých obměnách vlastně převzal. Takto byl pojmenován horký nápoj z upravených lístků čajového keře. Ale čajem obecně nazýváme jakýkoliv nápoj z vylouhovaných bylinek, různých plodů nebo i z chemicky vyrobeného prášku. Název jednoduše zevšeobecněl. Bylo by divné říkat, že připravujete horký nápoj z vylouhované bazalky, nebo se třeba na dámské sešlosti zeptat: „Kdo si dá nápoj ze spařených a vylouhovaných plodů šípků v horké vodě?“ Hrozná představa, zvláště pro mne, milovnici bylinek a bylinkových nápojů. Prostě si dáme mátový čaj, heřmánkový čaj, šípkový čaj či rozpustný čaj. Jednoduše pijeme různé čaje, a to vše s veškerou úctou k tomu původnímu, který je stejně po právu nejoblíbenější.
K čaji si upečte anglické scones
Co Angličané a čaj už víme, ale absolutní ostrovní tradicí jsou k čaji připravované sladké koláčky či vdolečky nazývané „scones“. Podávají se s džemem a smetanou, pořádně hustou, a ty pravé a nejlepší scones pocházejí z Devonu a Cornwallu. Prý za to nemohou cukráři, kteří je dokonale připraví kdekoliv, ale plemena místních krav a vynikající tráva, kterou celoročně spásají. Opravdu. Smetana připravená z jejich mléka je určitě ta nejhustší a nejdokonalejší z dokonalých. Také smetana ke scones není jen smetana, ale anglicky “clotted cream”. Jde o smetanu tak hustou, že ji nemusíte šlehat, dokonce váháte jestli to není krémové máslo, a vznikne tak, že se nepřímo zahřeje ve vodní lázni a při pomalém chladnutí nabyde a zformuje malé hrudky na povrchu. Clotted cream je nepostradatelnou součástí tzv. cream tea, což je zase jiný čajový dýchánek, přímo se nabízející k tomu, abych se u něj zastavila a napsala o něm někdy příště.
Nevadí, když nemáte clotted cream, našlehejte tu nejhustší smetanu, kterou seženete, připravte si nejlepší domácí džem, který by měl být jahodový a pochutnejte si na scones.
Můžete přitom zasněně myslet na Benedicta, jak společně popíjíte ten zaručeně pravý anglický čaj. To nejzajímavější nakonec: Pra-pradědeček Benedicta Cumberbatche, John Paul Ferguson, byl na přelomu 19. a začátkem 20. století pěstitelem čaje Assam v Indii! Chápu tudíž rodinnou heřmánkovou křivdu, a začínám se přiklánět k názoru, že ČAJ je jen z čaje.
A k čaji se hodí scones.
Anglické nadýchané čajové koláčky scones
Ingredience asi na 10 scones:
225 g hladké mouky
4 lžičky kypřícího prášku do pečiva
1/2 lžičky jemné mořské soli
55 g lehce změklého másla
150 ml polotučného mléka
25 g krupicového cukru
1 lžička vanilkového extraktu
hrst rozinek
1 vejce na potření
K servírování:
hustá smetana anebo máslo jahodový džem
mátové lístky
jahody, borůvky
Postup:
Nejdříve si předehřejem horkovzdušnou troubu na 180 °C, jinak běžnou elektrickou na 200 °C.
Odměříme si do mísy hladkou mouku, přidáme prášek do pečiva, sůl a promícháme. Přidáme na kostky nakrájené lehce změklé máslo a začneme prsty zpracovávat dokud máslo nebude zcela zapracované do mouky, jako když děláme žmolenku. Odměříme si mléko a vmícháme do něj cukr, zamícháme a vlijeme do mísy. Přidáme hrst rozinek. Vařečkou vše v míse jen lehce spojíme, nešleháme a přendáme na pomoučněnou pracovní plochu. Zpracujeme v bochánek a jen lehce vyválíme do výšky cca 2 cm. Vykrajujeme kolečka vykrajovátkem s vroubky a klademe na plech vyložený papírem na pečení. Rozšleháme vejce, případně přidáme lžíci mléka a lžičku cukru, potřeme mašlovačkou všechny koláčky. Pečeme 10 až 12 minut, dokud nebudou do zlatova. Opatrně přendáme na drátěnou síťku a necháme mírně zchladnout. Rozkrojíme nožem a ozdobíme smetanou (nebo mažeme máslem) a jahodovým džemem.
Servírujeme s anglickým čajem z čaje…
