Většina lidí „bouchá“ šampaňské u příležitosti silvestrovských oslav a vítání nového roku. Ovšem to je hodně cudné vyjádření. Realita je taková, že tento ušlechtilý nápoj se pije při všech slavnostních příležitostech. Na jeho začátku stáli Angličané, zdokonalili jej Francouzi a my všichni máme to štěstí, že štíhlá tenká sklenka s „bublinkami“ je domovem i u nás a můžeme si vychutnávat dokonalost šampaňského, kdykoliv si vzpomeneme.

Jak a kde to všechno začalo

Už z úvodu je jasné, že vše začalo v Anglii. Nebyla to Francie, nebyla to její oblast Champagne, nebyl to Dom Pérignon, který prý při prvním doušku prohlásil, že popíjel hvězdy. Byla to stará dobrá Anglie. Já jenom musím s úsměvem dodat: „Jak jinak, že?“

Už v roce 1662 publikoval anglický vědec Christopher Merret článek, kde podrobně popsal, jak se přidáním cukru do vína změní ve víno šumivé. V té době již Anglie s vínem čile obchodovala a vozila jej právě z Francie. Po sklizni a základních úpravách skladovali francouzští mniši-vinaři víno v sudech, které obchodníci převáželi v zimních měsících do Anglie. V panujícím chladu se fermentace zastavila a v Anglii, kde, jak víme, moc nemrzne, se opět rozeběhla. Obchodníci si toho všimli, když víno přelévali do lahví, aby jej mohli dodávat na trh. Na rozdíl od Francouzů měly jejich lahve díky technologii výroby silnější stěny a k uzavírání se začal opět používat korek, na který se pozapomnělo od dob Římanů. Francouzi se totiž v té době potýkali s problémy: skladované lahvové víno jim občas vybouchlo a tak jejich jedinou starostí bylo, jak se zbavit bublinek. Někdy totiž nastal dominový efekt a klidně došlo ke zničení 20–90 % veškerého uskladněného vína. Mniši, kteří chodili víno kontrolovat, možná i tajně popíjet, mívali na obličeji železnou masku, aby nedošlo k jejich zranění, a vzteky nazývali předchůdce slavného šampaňského vínem ďáblovým. Pikantní je, že slavný Dom Pérignon měl na počátku své kariéry bublinky z vína odstranit, ale život tropí hlouposti.

Proč Champagne a jiné libůstky

Francouzi si přivlastnili patent na šumivé víno z oblasti Champagne, která je unikátní nejen svoji polohou, ale i odrůdami, které se zde pěstují. Obecně se mu začalo říkat šampaňské a nikdo už tento obchodní název nemůže používat. Ostatní jsou jen tzv. šumivá vína a jmenují se v různých oblastech a zemích různě. V oblasti Champagne se vyrábí 8 % celosvětové produkce šumivého vína, což je dost, ale i tak je ho stále nedostatek, poptávka převyšuje nabídku, proto ty vysoké ceny. Navštívila jsem známé francouzské městečko Épernay a chodila po vinařstvích v období vrcholu sklizně. Mluvila jsem s majiteli malých vinařství a všichni potvrdili, že s cenou se prostě nedá hýbat, je a bude vysoká, protože výroba je složitější, a hlavně co nabídnou, to i prodají, není tedy důvod zlevnit. Mají pravdu, je to vše „jenom“ o obchodu a ten se od nepaměti provozuje kvůli zisku. Právě v malých vinařstvých jsem ochutnala skvostné šampaňské, které mě nadchlo více než ty nejznámější komerční značky.

Sladkost šumivého vína určuje množství cukru. V Evropě obecně platí, že třeba Brut obsahuje méně než 12 gramů cukru na litr, Extra Brut polovinu. Šumivé víno šampaňského stylu se nejčastěji vyrábí z hroznů druhu Chardonnay, Pinot Noir a Pinot Meunier a tyto druhy se pěstují pro výrobu „šampaňského“ i v Anglii.

Pro doplnění snad ještě informace, že tento druh vína zraje 9 měsíců až tři roky a průměrná láhev dokáže vyprodukovat až 49 milionů bublinek, proto se alkohol dostane rychleji do krve.

Anglie… zatím klidná síla

Angličané s výrobou šumivých vín nezaspali, jenom je spíše trápilo vyhlášené deštivé letní počasí. I tak byla v roce 1952 založena sirem Guy Salisbury-Jonesem první komerční vinice. Ovšem obecně se trpělivost a zdrženlivost vyplatila. Anglické šumivé víno se dnes díky klimatickým změnám bez problému vyrovná klasickému šampaňskému. Co vyrovná… ono je dokonce i lepší! V roce 2016 proběhla v Paříži „slepá“ soutěž. Víno se ochutnávalo bez znalosti původu a na soutěži Sommelier Wine Awards získala šumivá vína z Anglie sedm zlatých medailí, Francouzi „pouhých“ šest a v dalším roce vítězné tažení pokračovalo.

Britské vinice jsou v době oteplení klimatu hodnoceny lépe než francouzské a pokud půjde vše podle ambiciózního plánu, bude okolo roku 2100 Anglie jedním z předních výrobců šumivých vín. Je možné, že tradiční šampaňské bude nazýváno „kentské“ či „sussexské“. Pravdou je, že co se na britských ostrovech nedávno považovalo za výstřednost, jeví se v posledním desetiletí jako nejslibnější vývoj vinařství na světě. Britská „sparkling wine“ dosáhla jedinečného anglického stylu díky podnebí a bílým útesům jižního pobřeží. Pěstují se totiž na vynikajícím křídovém podkladu. Díky anglické pečlivosti, nutno podotknout i francouzským zkušenostem, mají místní šumivá vína extrémní svěžest provázenou elektrickým závanem kyselosti a osvěžující chuti minerálů a ovocných sadů. V některých případech se dokonce hovoří o ohromující chuti. Musím uznat, že tyto definice zní hrdě.

Snad nám brzy v hlavě budou znít jména vinic a oblastí jako Exton Park, Hattingley Valley a Hambledon v hrabství Hampshire, Chapel Down, Gusbourne a Hush Heath v Kentu, překvapivě i Camel Valley v Cornwallu a v Sussexu Ridgeview a Nyetimber, kde to vše před 30 lety vypuklo.

Osobně jsem byla loni při sklizni navštívit krásné vinařství Ridgeview v nedalekém Ditchlingu, což je asi 15 minut autem od místa, kde žiji. Provedli mě celým vinařstvím od technologií, skladů až po vinice, kde probíhal ruční sběr, což u šumivých vín ani jinak nejde. Skončila jsem v jejich příjemném showroomu, kde probíhají ochutnávky i maloprodej. Na závěr jsem se zeptala průvodkyně, kam že všude se jejich víno vyváží. Suzanne bleskově odpověděla:

„Skoro úplně všude, do celého světa.“

„I do Francie?“ musela jsem se zeptat.

„Tam ani láhev,“ špitla a já v duchu dodala:

„Zatím!“

Sir Winston Churchill

Tento anglický gentleman, který dokázal svou neústupností přesvědčit celý demokratický svět, že je potřeba Hitlera porazit, je přímo ukázkou konzumenta šampaňského. Pil ho rád, pil ho dost, spíše hodně, a byl věrný jediné značce, Pol Roger, která vyvinula metodu suchého šampaňského. Churchill si objednal první kartón suchého Pol Roger Champagne už v roce 1895 a poté bez něj nedal ani ránu. Dokonce ho i snídal, a když se ho anglický král Jiří VI. při společné snídani zeptal:

„Pane předsedo vlády, jak můžete snídat šampaňské?“, odpověděl ve stylu: „Je to jenom o trvalém tréninku.“

A sir Winston opravdu trénoval. Odhaduje se, že za svůj život vypil 42 000 lahví Pol Rogera. Úctyhodné, že? I když je nutné podotknout, že lahvičky to byly menší než současné.

V roce 1944 se stalo šampaňské Pol Roger oficiálním nápojem v Downing Street. V červnu roku 1984 vinařství Pol Roger pojmenovalo své nejlepší Vintage Cuvée po siru Winstonu Churchillovi. Tato značka se dodnes popíjí při většině královských oslav ve Velké Británii a kvůli této dlouholeté náklonosti je Pol Roger je také označován jako The „British“ Champagne House

Předseda válečné britské vlády měl na tuto poctu nárok kvůli svému životnímu krédu: „Když zvítězíte, zasloužíte si ho. Pokud prohrajete, potřebujete ho!“

A přesně tak to je!

Užijte si Silvestra, krásný Nový rok a hodně zdraví v nadcházejícím roce 2019. Mně se už chladí lahvinka Nyetimberu a Pol Rogera… Vše nejlepší!