Vzpomínáte si na scénu z filmu Notting Hill, kdy slečna, kterou zhrzenému filmovému Hughu Grantovi pozvali přátelé na večeři k seznámení, s vážnou tváří odmítne servírovanou zeleninu a prohlásí, že je frutariánka? K úžasu všech vysvětlí, že nemůže jíst ani mrkev, protože ta byla – zavražděna.

Veganská revoluce

To, co se nyní děje v Británii, se dá nazvat veganskou revolucí. Pocítila jsem to i já, když jsem po prázdninové přestávce zavítala do svého oblíbeného supermarketu Waitrose. Hotová jídla, paštiky, šunky a párky byly v hlavních regálech odstrčeny stranou, aby daly přednost zářivě zeleným nápisům VEGAN! Supermarkety tedy nepochybně jdou s trendem.

Veganství je s Británií úzce spojeno

Pojem veganství zavedli v roce 1951 zakladatelé britské The Vegan Society, která zůstává autoritou ohledně definice veganismu vůbec. Veganství stejně jako vegetariánství má tedy v Británii dlouhou tradici. Vegetariánství je zde obecně velmi rozšířené a přijímané již léta, vlastně mohu prohlásit, že neexistuje restaurace, pub, bistro a café, kde by nepodávali vegetariánské pokrmy, i kdyby to měly být jen vegetariánské bagety, burgery anebo dipy. Dokonce mají i vegetariánskou verzi známé pečínky Sunday roast, což Angličané trefně nazývají „fancy veg alternative to roast“. Ano, tušíte správně… je to třeba čočkový či jiný zeleninový chlebíček nebo páj, pečený květák či růžičková kapusta s česnekem, a to už se blíží veganskému menu. Klasické puby a restaurace se pyšní tím, že mají výhradně vegetariánský  a veganský jídelníček, ač to zní opravdu jako revolta proti tradicím britských hospod. Když nedávno v Londýně otevřeli první Fish and Chips s veganskou verzí tohoto klasického pokrmu, ryba není z tofu, ale z květů banánovníku. Po Londýně nově jezdí doubble decker s čajem o páté výhradně s veganskými dortíky. Nová vlna veganství nenechává nikoho na pochybách, že tentokrát to bude vážnější než kdykoliv jindy.

Ovšem není vegan jako vegan

Statistiky tvrdí, že ve Velké Británii bylo před dvěma lety 450 tisíc veganů, nyní je jich o 3,5 miliónů víc a předpokládá se, že počty budou narůstat. Ovšem čísla mohou být ošemetná, protože není vegan jako vegan. Co vše do termínu vegan zapadá?

Někteří vegani přiznávají, že jsou vegany jen pár dní v týdnu nebo celý měsíc, který nazývají Veganuary místo klasického January. Kromě dietních veganů se hlásí i vegané životního stylu, tedy ti, kteří nevyužívají žádné živočišné produkty, například kupují kosmetiku a oblečení včetně bot pouze s označením „Free from animal products“.

Jak je to vlastně se současným veganismem? Jde o naše zdraví, tedy především (nad)váhu, ochranu zvířat, ochranu životního prostředí, obavu před antibiotiky, anebo jen hledání nových chutí?

Podle průzkumů jde zarputilým veganům především o životní podmínky zvířat, následuje ochrana životního prostředí a chuť a zdraví. Naopak ti, kteří teprve uvažují o snížení konzumace masa, činí tak především ze zdravotních důvodů, jde jim o snížení váhy a důvody etické nebo environmentální jsou upozaděny.

Nepochybné je, že právě v Británii za módním veganským trendem stojí také kuchařské celebrity, které vyzývají jen k občasné konzumaci masa a adorují zeleninu a pozapomenuté suroviny našich předků.

Budou med, mandle a avokádo zapovězené striktním veganům?

Nakonec se v Timesech objevila otázka pro striktní vegany. Neměli byste si odepřít kromě medu i mandle a avokádo? Podle profesora lékařské etiky Dominica Wilkinsona z oxfordské univerzity je přece na pováženou stav, kdy největší producenti mandlí v Kalifornii ročně převezou tisíce mil až miliardu včel k opylování mandloní a avokádovníků a je jasné, že včely trpí, projevuje se u nich stres a dokonce dříve umírají. Od veganů, kteří jsou motivováni touhou minimalizovat utrpení zvířat, se tudíž očekává, že rozumně zváží dosah této cesty a řeknou: „Udělám velmi podstatnou oběť a nebudu jíst kalifornské mandle a avokádo,“ vyzývá profesor Wilkinson. Největší autorita, The Vegan Society, na to zareagovala slovy, že pro vegany je med nevhodný, ale mandle a avokáda jim zapovězené nejsou. S vědomím, že některé formy farmaření zahrnují nepřímé využívání zvířat, není bohužel v praktikovatelné míře možné 100% vyloučit všechny formy využívání zvířat, a uzavřela diskuzi prohlášením, že se tím nebudou nijak trápit.

Hranice vegetariánství a veganství se tudíž občas velmi přibližují a je jasné, že ani striktní vegani v tom nemají úplně jasno.

A tak stále častěji přemýšlím nad moudrostí mé vídeňské babičky, když říkávala: „Maso jsme měli jen jednou týdně v neděli a měl ho jen tatínek.“ Ovšem ani zde se nemusí brát vše doslova, a tak se jako občasný vegetarián i vegan těším, že si dám v neděli kuřecí burger ze šťastných kuřat.