Vaše kuchařka má poměrně originální přebal, který o knize na první pohled zrovna neříká, že je kuchařkou. Jak nápad vznikl a co jste tím čtenářům chtěla vzkázat?
Odezva na obálku mé knihy mě překvapila. Je faktem, že vybočuje z normálu – nejsem za stolem, v zástěře, s vařečkou či u hrnců. To, že takto nebude obálka mé knihy vypadat, jsem věděla od počátku. Nejsem s tím nějak moc ztotožněna, protože vaření přináší i spoustu požitků, které nezapadají do rámce upachtěného tvořitele pokrmů utápějícího se v páře, potu, pobíhajícího mezi lednicí, plotnou a bylinkovou zahrádkou. Věci se přece mohou dělat s elegancí a stylem, do toho počítám i vaření.
To vše měla napovědět poněkud nezvyklá obálka mé knihy. Určitě stojí za zmínku, že fotografii cvakla Tereza z Davle. Žena má být při vaření krásná, žena-bohyně, která tvoří pro své blízké to nejlepší. A jedna rada: klidně vařme i v lodičkách.
Ve vaší knize se můžeme podrobně seznámit se základními druhy bylinek. Čím jsou vám bylinky blízké?
Bylinky jsou módní. Jejich popularita stále roste, někdy až přespříliš. Vždyť bylinky se používají od nepaměti, ochucují jídlo asi stejně dlouho jako samotná sůl. Čerstvé byly v nedávné minulosti poměrně nedostupné. V samoobsluhách se neprodávaly, semínka jakbysmet, sazeničky se také nedaly nekoupily. Vlastní produkce bylinek na zahrádkách tím byla značně omezená.
V dnešní době je situace úplně jiná, přímo skvělá. Čerstvé bylinky jsou k dispozici téměř celý rok, na zahrádce si každý může najít kousek půdy, kde založit bylinkovou zahrádku… bylinky lze pěstovat i na balkóně či na parapetu okna.
Já bylinky miluji a jsou mi blízké tím, že mi v kuchyni připadají jako šperk na šatech, jako doplněk, který pozvedne krásu ženy, v tomto případě výsledek naší snahy o dobré vaření.
Jste uznávanou advokátkou, zároveň známou food blogerkou, vaříte v televizních pořadech a poměrně často cestujete. Nabízí se otázka, jak to všechno stíháte, máte na to nějaký recept?
Recept, jak prodloužit den na víc než 24 hodin, prostě nemám. Zázraky nesvedu, ale naučila jsem se být pohodářka. Pohoda a optimismus dokáží den prodloužit. S dobrou náladou se daří zvládnout víc věcí. Ovšem není to jediná podmínka. Když vám tři děti dospívají, už netouží po vaší každodenní péči, o rady, ošetřování a navíc se rozutečou do světa, najednou vznikne velká časová mezera. Nejsem tedy žádná super žena, ale pouze využívám všechny možnosti, s časem hospodařím a vyšetřenou dobu věnuji všem svým aktivitám.
Jak dlouho jste kuchařku připravovala, než spatřila světlo světa?
Kuchařka se na světlo světa klubala od prvního blogu, prvního natáčení a první cestě za chutěmi. Vážně. Nosila jsem ji v hlavě. Pohrávala jsem si s ní, mnohokrát ji dokončila, zatratila a zase opět začínala. Prostě jsem ji chtěla napsat a vydat. Žila svůj život jako úvod klasické pohádky: Byla nebyla jedna… kuchařská kniha. Musím se teď usmívat, ale opravdu jsem o ní přemýšlela skoro čtyři roky, kdy jsem vařila, psala, cestovala a objevovala chutě. Plnily se mi soubory textů a fotografií, občas jsem po nich sáhla, selektovala, upravovala, doplňovala.
Zlom nastal začátkem letošního léta, které jsem knize vlastně obětovala, aniž bych toho litovala. Výběr receptů, forma knihy, sazba, úpravy textů, jazykové korektury, formát, to vše jsme stihli ve čtyřech lidech pomocí mailů, telefonátů a občas i zvýšeného hlasu, zdviženým obočím a nesouhlasným zakroucením hlavy. To je úplně normální. Do konce letošního září byla připravena k tisku, byla jsem nadšená, ale vše předčil okamžik, když jsem ji držela poprvé v ruce, kdy jsem si ji přivezla z tiskárny, pocítila její váhu, barevnost, rozmanitost.
Jsem ráda, že jsem knihu dokončila.
Bylinky na mém stole ale nejsou jen knihou o bylinkách, obsahují recepty z koutů celého světa. Učila jste se je vařit přímo v místech, která jste navštívila?
Kniha obsahuje celkem 140 receptů v 11 základních kapitolách od polévek až po ochucená pesta, oleje a octy. Ve všech receptech hrají hlavní roli nejdostupnější bylinky, kterým je věnován úvod knihy, popisující účinky a možnosti využití 24 nejzákladnějších a běžně dostupných druhů bylinek. Nechala jsem se inspirovat skoro všude, kam jsem zavítala. Největší zážitky mám ovšem z Thajska, kde jsem vařila společně s místními kuchaři, jezdila s nimi na tržiště, nakupovala ingredience a učila se jednoduché dokonalosti ve vaření a chutích právě u nich. Úžasná zkušenost.
Nakoukla jsem i do kuchyní v New Yorku, Bruselu, Praze, v Bavorsku, na Floridě a v Nizozemí, Francii, Rakousku, Portugalsku… Bylo toho hodně, ale pořád jenom zlomek toho, co ještě musím vidět.
Čerpala jsem však i z poznámek receptů maminky a babičky, obě byly výtečné, Vídní ovlivněné kuchařky, nechala jsem se poučit i od přátel. Každý může v tomto umění dodat střípek do mozaiky chutí.
O tom, že vaření je vaší vášní, nelze pochybovat. Zajímá mě ale, kdo naučil vařit vás? Či jste samouk?
Asi bych to vášní nenazvala. Je to především úcta k situaci, kdy rodina či přátelé zasednou ke společnému stolu, naservíruje se první chod, do sklenek se nalije dobré víno a poté se každý uvolní a povídají se krásné věci, tříbí se názory, vyprávějí příběhy. A hlavně všem chutná.
To je ta nejlepší odměna za kvalitně připravené jídlo.
Ale zpátky k otázce. Zda mě někdo učil vařit? Jasně že ano, rodina, děti, přátelé a jejich reakce. Není lepší školy vaření. V mém zájmu o vaření byl vždy podtext snahy a představy, aby si ostatní pochutnali, abych jim nepřipravovala stále to samé, aby měli zdroj vitamínů, potřebných látek, nové chutě, abych je obohatila třeba i znalostí, odkud jídlo pochází. A tak se v mé kuchyni zrodila pestrost, tak se rodily chutě, používání zajímavých ingrediencí a snaha o kreativitu.
Jsem klasický samouk, nejsem kuchařka, jenom vše okolo vaření, cestování a chutí miluji a píšu o tom.
O bylinkách se v poslední době často mluví, můžeme říct, že zažívají boom. Máte tušení, odkud přišel?
Už jsem se zmiňovala, že bylinky jsou v kurzu od nepaměti. Ať jako podpůrné prostředky při léčení různých neduhů, či dochucování jídel, a v neposlední řadě jako zdroj každodenního přísunu nezbytných látek pro naše tělo. Většina bylinek nám pomáhá při trávení, odlehčí náš zažívací systém, zklidní pocuchané nervy a doslova zlepší náladu. Za současný zájem o bylinky může i všudypřítomná osvěta. Rozšířila se jejich dostupnost, díky globalizaci se informace o nových druzích či novém využití klasických bylinek šíří rychle. Každý hvězdný televizní kuchař zdůrazňuje využití bylinek, jejich boomu pomohly i nové zdravé trendy ve vaření, k čemuž se využití bylinek přímo nabízí. Nelze určit, kdo s tím začal a odkud to přišlo, když to tady vlastně celou dobu bylo. Itálie a Francie o tom ví své. Petrželka, pažitka, mladá kopřiva, šťovík, tymián, libeček, majoránka to jsou u nás stálice, které nás stále doprovázejí, teď je jenom víc využíváme. Nové recepty orientujeme na středomořskou kuchyni, kde jsou bylinky normou, či na severskou, kvůli které se oživila chuť a využití třeba kopru. Díky dostupnosti informací máme recepty z Vietnamu, Thajska, kde bylinky dotvářejí chutě, ale i z Japonska, odkud se k nám rozšířil boom „mořských bylinek“, čímž myslím využití řas.
Často pobýváte v Anglii. Jak se liší česká a britská kuchyně, pokud jde o bylinky?
Ano, Anglii miluji a využívám každé chvilky, abych tam mohla pobýt. Anglie je inspirativní ve společenském životě, v sociálních záležitostech, v kultuře, miluji jejich hudbu, ale i TV pořady o vaření. Většina vzpomínaných věcí je dostatečně známa i v Čechách.
No a k samotné otázce. Britská kuchyně se od té naší v současnosti skoro neliší, jen je možná rozmanitější. Bylinky jsou stejně populární na obou stranách Kanálu, věhlasní angličtí kuchaři je používají stejně hojně jako kuchařské star v Čechách.
Jeden rozdíl bych však našla. Mám bylinkovou zahrádku jak v tady v Čechách, tak i na jihu Anglie. Tam mám jistotu, že mi nic nevymrzne.
Dá se říci, že jste pro Čechy znovu objevila potočnici a kadeřávek. Kde jste je objevila vy?
Ne, tak to přímo není. Neobjevila jsem ani jedno ani druhé. To vše tady bylo a mělo svou tradici, ovšem upadlo v zapomnění. Potočnice ustoupila civilizaci a se znečištěním vody prostě zmizela z potůčku, neměla zase až takovou popularitu, aby se pěstovala ve velkém jako v Anglii. Prostě nikomu nechyběla, generace babiček, která ji používala třeba na polévku, odešla a neměla šanci tento obyčej předat. Ovšem stará dobrá konzervativní Británie se ke svému dědictví chová uctivěji. Váží si starých zvyklostí a udržuje je při životě. Proto jsou třeba v místech, kde se potočnice profesionálně pěstuje, slavnosti, které ji opěvují a skládají díky, stejně jako je u nás veleben třeba chmel. Všimla jsem si toho a začala se o potočnici zajímat, začala z ní vařit a seznamovat se svými zkušenosti čtenáře i diváky. To je celá má zásluha.
Podobné je to se znovuobjevením kadeřávku. Přestal se pěstovat, nebyl komerčně zajímavý a opět tu nebyla tradice. A to mě štvalo, proto jsem se pustila do jeho popularizace, zaslouží si to, a povedlo se.
Kolik času týdně věnujete vaření?
Vařím často. Už ani ne tolik pro děti, ty jsou všechny z domu, každý v jiné zemi. Mám doma v kuchyni troje stejné hodiny a na nich tři různá časová pásma. To abych si mohla uvědomit, co asi právě dělají, jestli jim mohu zavolat, abych je náhodou neprobudila třeba ve tři ráno. Tímto povinné vaření padlo, ale bylo postupem času nahrazeno objevováním nových receptů, chutí a poznatků. Každý recept, který kdekoliv uvedu, mám prozkoušený, jsem o něm přesvědčená a vím, co nabízím. V týdnu vařím vcelku často, ale nenechám si ujít příležitost navštívit dobré restaurace nebo zajet i někam dál, kde se dá objevit něco jiného. Na cestách si vždy rozvrhnu čas a navštívím doporučované restaurace.
A když mám momentálně od vaření volno, tak pozvu přátele a připravím party, abych se o to volno dobrovolně připravila.
Zdroj: Lidovky.cz
