Za chutěmi nevyjíždím jen do orientálních oblastí vzdálených pokud možno co nejdál a dosažitelných co nejsložitěji. Místa s gastronomií, která jsou už prý dokonale prozkoumaná, vždy vydají ještě nějaká ukrytá tajemství, nepovšimnuté informace či bílá místa na gurmánské mapě. Před nedávnem jsem si zajela do Athén, notoricky známá řecká kuchyně dokáže vždy překvapit nějakou místní rozmanitostí a navíc jsem svoji cestu využila k důkladnějšímu poznání památek a muzeí v Athénách. A našla jsem pod Akropolí Angličana, který zde produkuje panensky čistý a především rozmanitě chutný med.

Vynechejte turistické pasti a hledejte zaručeně kvalitní produkty

Kdo v Athénách byl, nemohl vynechat čvrť Plaka, která se rozkládá přímo pod Akropolí. Jsou to uličky plné obchůdků a restaurací, kde je sice krásně, ale zrovna tyto dvě očividně turistické nabídky nepovažuji za tu největší cnost Plaky. Raději jsem se věnovala pozorování zajímavé architektury, dlážděným křivolakým uličkám mimo hlavní proudy návštěvníků a v neposlední řadě i slušnému, ale jednoznačnému odmítání všech naháněčů do těch zaručeně autentických taveren a restaurací. Určitě tento druh přemlouvání znáte a často se zde spíše hledí na rychlost obsluhy a uvolnění stolu pro dalšího turistu, to vše na úkor kvality jídla a poznání, že už vás nikdy neuvidí.

Objevila jsem vcelku hezké krámky s designem, uměním, knihami či kavárny a bary, které jsou sice už mimo turistický šum, ale právě proto nabídnou trochu klidu k osvěžení, k rozhovoru o tom co mi uniklo a v neposlední řadě i k získání pár místních drbů či informací od sdílných číšníků.

V Place jsem také narazila na moc zajímavého pána. Jmenoval se Chris, klábosila jsem s ním nezdvořile dlouho, neboť se před jeho obchůdkem vytvořila docela dlouhá fronta zákazníků. Bral to s klidem, možná i proto, že byl jen zaměstnancem, i když  to je v současném Řecku štěstí nevídané.

Kuklu na hlavě a včely i s pláství pod sklem, tak se prodává med

Chris prodával včelí produkty. Vše začalo tím, že jsem se před pojízdným krámkem zastavila a dopřávala si zmrzlinu koupenou hned vedle. Jeho zboží bylo vkusně zabalené a většina nesla značku Great Taste. Kdo by jí neznal od našich producentů kvalitních marmelád, kteří tak válí na věhlasné soutěži v Anglii! Pan Včelař uviděl v mých očích zájem a začal mi hned vyprávět o tom, jakou dokonalost nabízí a prodává, jaké má benefity a jak jsou výrobky jeho zaměstnavatele Davida bezkonkurenční. Poslouchala jsem ho se zájmem a když se potřeboval po dlouhém projevu nadechnout, skočila jsem mu do řeči:

“Prosím tě, ty jsi z Řecka? Tvá angličtina je totiž excelentní.”

“Jsem”, odvětil, “ovšem narodil jsem se v Jihoafrické republice a dost dlouho jsem žil v Londýně.”

Přehodil téma z chvály svého zboží a začal mi vyprávět, že je inženýr, zvukař. Navíc i hudebník, ale současná ekonomická situace Řecka mu tady moc možností seberealizace nenabízí. Má prý dvě dospělé děti, manželka je Francouzska, ale pochází z Belgie. Z dětí má radost. Syn je námořním důstojníkem a právě teď je ve službě někde na moři u Izraele, dcera pracuje v rejdařské společnosti v Řecku a on je šťastný, že se jí daří.

Jen co si udělal radost s informacemi o jeho rodině, přešel plynule zase k medu.

Medy plné bylinek a neobvyklých květových směsí v nomádském stylu

Společnost Melefsis, kterou vlastní David Cosgrove, tedy jak jinak než talentovaný obchodník, produkuje a prodává ty nejkvalitnější medy skoro z celé oblasti Řecka. Každý druh jeho medu má výrazně jinou chuť, jiné složení a tím i rozdílné zdravotní benefity. Při vyprávění mi dává ochutnat z pár skleniček a opravdu, každá lžička chutnala velmi odlišně a každá byla přitom úplně skvělá!

Proč tomu tak je, není opět samosebou. Majitel David, který je už pravým a náležitě podnikavým Angličanem, má mimo jiné v Řecku tři pojízdné karavany s úly. Převáží je do nejčistějších oblastí pevniny  a na ty nejopuštěnější ostrovy, kde právě kvetou ty požadované rostliny, bylinky a stromy, ze kterých chce vyprodukovat ten nejzdravější a nejkvalitnější med, pylová zrnka, vosk a propolis. Má tak med tymiánový, který stáčí na začátku května, vřesový, jehož sezóna je zase koncem května, lesní, piniový, z pomerančových kvítků a třeba i z jedlých kaštanů.  Med z pomerančových květů mě zaujal, sama vůně květů je tak omamná, že ji cítíte i v lahodném medu. Do  pomerančovníkových sadů nechává David přesouvat svá pojízdná včelstva k dosažení té nejlepší kvality.

Zajímalo mě, co tedy mimo medu ještě prodávají.

“Neprodáváme jenom med”, informoval mě Chris”, ale i mateří kašičku, propolis, včelý vosk, pylová zrnka či celá zdravá včelstva.”

Při výkladu ukázal na model včelího úlu se skleněnými bočními stěnami a s krásnou plnou pláství medu a včelami provozující činnosti, kterým jsem moc nerozuměla.

“Neštípnou mě?”

“Neboj, nemohou vyletět, je to zabezpečené, zítra je zase nechám, ať se prolétnou a pracují jak jsou zvyklé.” Zakončil to tak odzbrojujícím úsměvem, že jsem pochopila, že včelaření není jenom jeho současná živnost, ale i láska.

Hvězdy Great Taste jako nejlepší ocenění pomáhají k výběru

“Podívej”, pokračoval,”každá sklenka medu má trochu jiný odstín, prodávaná pylová zrnka také, rozdíl najdeš i u vosku či propolisu. Jenom tím chci potvrdit, že máme včelstva skoro po celém Řecku a včelky opilují až 7500 druhů rostlin a které převládají, ovlivní nejenom chuť, ale i barvu produktů.

Ptám se na jaký med je nejvíce pyšný a který produkt je jeho tzv. “signature” tedy ten, který společnost reprezentuje. Ani moc nazaváhá a ukáže na skleničku s názvem Heather and Herbs, tedy vřes a bylinky a to přesto, že má “jen” jednu hvězdu Great Taste. Ochutnávám a okamžitě kupuji. Tento med je naprosto bezkonkurenční. Jen doufám, že to nebude pověstný řecký med, který má omamné až halucinogenní účinky, podle chuti bych si klidně tipla, že to tak může být. Kaštanový med je zase měkce krémový a silný, jak také napovídá jeho barva.

Byla jsem ze všeho dokonale unesená, Chrisovo zanícené vyprávění bylo zajímavé a poučné a navíc měl na hlavě pořád helmu se síťkou. Nemusel, včely byly opravdu zabezpečené, ale přilákal tak zákazníky a  ještě navíc mu slušela.  Prostě své práci chovatelské i obchodní dokonale rozumněl.

Nejen opěvovaný Manuka med z Nového Zélandu, medové poklady jsou i z Řecka

Druhý den jsem nezaváhala a seznámila se i s Davidem, dlouhánem s chlapeckým úsměvem na tváři, který však zmizel a tvář zvážněla, když mi doplňoval informace o svém byznysu a plánech na jeho rozšíření. Nezapomněl se pochlubit, že jeho  produkty byly podrobeny zkoumání a v rozborech, které prováděla věhlasná Univerzita Hardward, dosáhly lepších výsledků, než proslavený Manuka Honey z Nového Zélandu. Jeho medy totiž mají dokonalou čistotu, tedy něco okolo 4%, což je prý desekrát méně než tolik deklaruje opěvovaný Manuka med. O přislazování medu, tak jak to dělají někteří včelaři raději vůbec nemluví a na tuto otázku jen mávl opovržlivě rukou. Na ostrov, kam právě teď své včelstvo dovezl, jde přece především jak sám říká o nomádský způsob produkce medu, je nejvíce pyšný.

Jde totiž o místo, kde je dokonale čistá, panenská příroda, divoce rostoucí byliny a prakticky žádné zněčištění, takže jeho med je díky tomu tím nejlepším darem přírody, plným antioxidantů a jiných, zdraví prospěšných látek.

Od Davida jsem si nechala dát tip, co by mi doporučil s jeho medem uvařit. Ani chvilku nezaváhal a řekl, že určitě si zamiluji krevetky s limetkou, bylinkami a medovou omáčkou, snad jakoby věděl, že krevetky miluju!

Určitě to vyzkouším a prověřený recept uveřejním ve svém následném článku nebo na svých stránkách tastejourney.