Pojďme společně na garden party mezi snobskou anglickou smetánku a zaposlouchejme se do operních árií předních světových interpretů. To vše prostřednictvím mého článku uveřejněným v příloze Relax tištěných Lidových novin.
Budu vám zde pravidelně seznamovat s nejlepšími zážitky z mého cestování společně s www.tastejourney.cz
Glyndebourne – opera v přírodě
Když jsem poprvé viděla a slyšela Gus Christieho mluvit na pravidelné roční slavnosti udílení cen studentům Brighton College, krásně nazývaném “ Speech Day”, bylo mi hned jasné, že jde o moc zábavného chlapíka. Předstoupil před zaplněné auditorium sálu Brighton Dome, ano, přesně tam kde ABBA na soutěži Eurovize v roce 1974 vyhrála se svou písní Waterloo, po projevech ředitele školy a členů správní rady a jeho uvedení jako majitele a výkonného ředitele vyhlášené opery v přírodě pod neméně slavným názvem Glyndebourne, a se zcela vážnou tváří pronesl dnes již památnou větu:
“Milí studenti, to co vám tady mí předcházející řečníci říkali, to bylo jen o masturbaci…”
Ředitel respektované Brighton College jen zalapal po dechu, rodiče zpozorněli, ostatní členové pedagogického sboru se jen po anglicku zavrtěli a studenti se usmívali. Dále však už jen pokračoval, o čem vlastně život je a udělil studentům pár rad do života. Vzpomněl, kdy se prakticky ze dne na den stal ředitelem takové operní instituce jakou Glyndebourne je a pochlubil se, jak dokázal přivést dnešní prestižní scénu do operních výšin.
Vše začal jeho dědeček John Christie, když pro svoji manželku, operní sopranistku kanadského původu Audrey Mildmay vybudoval v roce 1934 na svém sídle v Glyndebourne v hrabství Východního Sussexu operní dům. A tak Gus v roce 1999, po náhlé smrti svého otce, neodmítl volání rodinné firmy a opustil svoji kariéru zoologa a úspěšného dokumentaristy, trávícího více času v Národním parku Serengeti než v Anglii, kdy hodiny, měsíce a roky čekal na ten nejlepší záběr lva. Dlužno poznamenat, že Gus Christie měl však za sebou již několik angažmá jako divadelní režisér, takže jeho rozhodnutí stát se výkonným ředitel Glyndebourne, stálo na pevných základech. Přesto vést firmu s 400 zaměstnanci a nabídnout každoročně 120 představení s 1500 umělci, není jen tak. Glyndebourne je pod jeho vedením respektovanou operní scénou nejvyšší kvality s unikátním prostředím, kdy jí ročně od května do listopadu, s výjimkou září, navštíví 150 tisíc vyznavačů klasické muziky. Na venkovském sídle rodiny Christie vám naservírují klasickou i inovativní operu s výpravnou produkcí a těmi nejlepšími umělci, otevřou své zahrady a dům, abyste si vychutnali tuhle, dnes už se dá říci, velmi uznávanou britskou instituci. Operní představení zde trvá několik hodin, neboť po příjezdu si do zahrady přenesete stolečky, křesla, kyblík s ledem na šampaňské a piknikové koše s chlebíčky. Začíná se odpoledním piknikem, procházkami po rozlehlém parku a zahradách, a za bečení oveček, které se idylicky pasou nedaleko, se naladíte na představení. V první přestávce, dostatečně dlouhé na večeři, se vrátíte ke svému piknikovému koši, šampaňské a losové toasty jsou tam, kde jste je zanechali a vy si v klidu užijete stolování v přírodě. Na kávu či čaj si odskočíte do operního baru nebo jedné z luxusních restaurací a pak už jen finále opery. Po závěrečné děkovačce třeba jednoho z nejúspěšnějších představení Barbierre de Seville se nechte pozvat na drink ve foyer, zde totiž potkáte většinu účinkujících i zmíněného Gus Christieho. Na položenou otázku jaké další umělce z Česka pozve s úsměvem odpoví: “Ano, bude ještě více Janáčka! “ Představení Lišky Bystroušky s mladým dirigentem Jakubem Hrůšou, který zde dirigoval i Večer Tříkrálový, a Alžbětou Poláčkovou v roli lišky a s velkolepou výpravou, je totiž již po dva roky velkým magnetem Glyndebourne.
V neformálním setkání si můžete povídat i s Danielle de Niese, australskou sopranistkou, která při svých vzpomínkách na Prahu zajiskří pohledem a perfektní češtinou řekne: “ Obecní dům? Rudolfinum? “ Ano, uchvátila mě v Rudolfinu a nečekala bych, že se s ní potkám v Glyndebourne jako s manželkou Gus Christieho, takže Danni, jak jí mile Gus nazývá, je vlastně operní hvězdou ve vlastní opeře. Ovšem v Glyndebourne zpívala i Magdalena Kožená a dirigoval Sir Simon Rattle. Glyndebourne, jak mi prozradil sám Gus Christie s lišáckým úsměvem, má totiž silně romantické ovzduší…
A pokud, dámy a pánové nevíte, jak se dát dohromady, zavítejte na operu v Glyndebourne, nemusíte mít ani piknikové vybavení, jen si vezměte black tie a dámy róbu. A vše ostatní už nechte na operní atmosféře. Hodně zážitků a splnění nejtajnějších srdečních přání.
Vyšlo v Lidových novinách, příloha Relax dne 15. 10. 2016.
